Choď na obsah Choď na menu
 


Dungeon Master

24. 1. 2010

Seznamte se s příběhem Therona z Viborgu, čarodějova učně, kterého Osud postavil před nejtěžší úkol.
Všechno začalo jednoho večera v alchymistické dílně, nejtajemnější místnosti podzemního sídla Šedého Pána. Odloučen od lidi v ní trávil nejvíce času. Tentokrát je ve své laboratoři zamčen již celé tři dny. Theron, chlapec, kterého si přivedl z nedalekého Viborgu, protože byl z celé vesnice nejbystřejší, už má hlavu plnou zlých myšlenek. Konečně se osmělí a zabuší na dveře...
"Mistře, mistře!" Znovu a znovu volá mladý učeň. Na okamžik se mu zazdá, že slyší temné vzdychnutí, spíše zasténání démona, ale pak se ozve hlas jeho učitele, Šedého Pána.
"Slyším, nedáš mi ani čas na odpověď."
Dveře se otevírají a na okamžik se chlapci podaří nahlédnout do zakázané laboratoře, pak mu ale vše zakryje postava v šedém plášti. Starý muž se unaveně usmívá, zná příčinu jeho netrpělivosti. Učeň chce do vesnice. Jistě již touží po shledání se svou dívkou. Kouzelník však Therona vede mlčky ke skleněnému pouzdru, kde leží Plamenná hůl. Zatímco chlapec jako vždy nemůže odtrhnout oči od třpytivé krásy safírů a rubínů, kterými je posázena, rozpřáhne Šedý Pán překvapivé ruce a vykřikne:
"Mám to, Therone, objevil jsem způsob, jak využít energii Diamantu moci. Leží tam, daleko v ledových horách. Z něj vzešly všechny bytosti. Skřeti, elfové, lidé i kouzelníci!"
Při těch slovech otevře pouzdro a uchopí Plamennou hůl. Theron nečeká a vrhne se proti křišťálu a drahokamům. Hrůzou ječí jako ustrašené děcko.
"Pane, pane, můj pane, nedělejte to! Chcete získat Diamant sám, bez pomocníka? Chcete tu strašnou sílu ovládnout, ale to je nebezpečné! Zahubíte se!"
Theron vykřikne, když křištál před ním vzplane. Vidi Slunce i hvězdy. Padá na kolena a zakrývá si oči. Něco jej obestírá, něco silnějšího, než cokoli s čím se kdy setkal. Cítí děsivý úder a svíjí se úplně vyčerpán bolestí...
Překvapeně se probudil uvnitř kouzelného dubu. Posadil se, pak se zamyšleně postavil. Něco nepříjemného se v paláci stalo před jeho odchodem. Mělo to něco společného s jeho mistrem. Nemohl si na nic vzpomenout. Vystoupil z temné dutiny stromu do sluneční záplavy plné sněhobílých květů. Veyla, jeho milovaná Veyla , byla v koruně nejbližší jabloně. Smála se a třásla větvemi tak, že květy doslova pršely.
"Therone!", vztáhla k němu své drobné ruce." Čekám na tebe celý den."
Čekání! Žádal mistra, aby počkal. Proč?
"Therone,   nepomohl   bys  mi  dolů?"
Theron se probral. Nevěděl, co se s ním děje. Nebylo to poprvé. Usmál se na dívku." Počkej, odložím si plášť. Víš, že jeho dotyk by tě mohl spálit."
"Honem, chci abys mne políbil!"
Pečlivě složil plášť. Se smíchem mu padla do náruče. Byla tak nádherná a voněla stejně jako květy. Theron nedokáže čekat na svolení Šedého Pána.
"Chci být stále s tebou, ale mám úkol od mistra."
"Ale říkal jsi mi, že ti dnes dovolil zůstat přes noc."
"To že jsem řekl?"
"Ano, nevzpomínáš si?"
Nepříjemné pocity se Theronovi vrátily. Nepřítomně hladil Veyle vlasy. Jak na to mohl zapomenout?
"Opravdu, Therone, můžeš se zeptat otce. Zůstaneš s námi, vše je už připraveno, i bezpečné místo pro tohle..."
Theron věděl, že se pláště bojí. "Nepřeji si nic, než zůstat s tebou."
"Pojd", uchopila ho Veyla za ruce. "Otec připravil hostinu a vědma čeká, aby ti mohla dát vzkaz pro tvého mistra. A pak můžeme jít na naše místečko u řeky."
"Jak může člověk odmítnout takovou nabídku", pomyslil si a znovu si uvědomil, že už není chlapec. Byl muž z tohoto světa, byl obyčejný smrtelník...
Usínal se šťastným úsměvem. Snil o svatbě, o životě s Veylou. Šedý Pán jim slíbil domek na úbočí u vodopádu před jezerem. Theron by zasvěcoval Veylu do tajemství kouzel. Tajemství. Začal se ve spánku převracet. Jaké tajemství? Jeho odchod... proniknutí k tajemnu.
Pak se snění změnilo v noční můru. Viděl se, jak byl roztržen na dva kusy. Vlastní křik mu zněl v uších, když podléhal zničující bolesti, která mu propalova-la tělo i srdce. Vlasy mu hořely, kosti se rozpadaly a on věděl, že tohle je konec...
Probral se mezi spálenými křovisky, stromy kolem jako černí kostlivci. Nebe rudé, zahalené kouřem a jeho vesnice v rozvalinách. Vojáci honili malé děti po návsi. Nářek naplnil prostor. Uslyšel hrom a zavřel pevně oči. Když je otevřel, vznášel  se  nad   zemi  a  viděl  armády pochodovat napříč zemí. Válka. Neštěstí a bída srážela lidi, kamkoliv se podíval. S hrůzou v očích letěl Theron se svými nočními můrami nad spálenou zemi...
Nahmatal svůj kouzelný plášť, jako by u něj hledal pomoc. Mumlal. "Ne, mistře! Nedělejte to, Pane! Poslechněte mě!" Vztáhl ruce a s hrůzou viděl, že má průhledné dlaně. "Sním", řekl si a připomenul si mistrova varování. Se vzrůstající magickou silou uzři různá viděni?
"Ne!" Theron ten hlas poznal. Zamžikal a vidění bylo pryč. Stál před branou do podzemního sídla svého mistra.
"Žádný sen a žádná noční můra!"
"Ukaž se", přikázal Theron.
"Nemohu."
"Přeji si to", Theron vystrčil ruku zpod pláště, v magickém gestu sevřel pěst a pronesl kouzlo zjeveni. Před branou se objevila slabě svítící koule, aby vzápětí zase zmizela. Theron zopakoval formuli a koule zazářila jasněji. Byla to křišťálová sféra z laboratoře s bílou postavou uvnitř.
"Therone", oslovila ho.
Ustoupil o tři kroky. "Mistře?"
Světlo zesílilo a Theron uviděl tvář Šedého Pána. Rozběhl se ke kouli. "Mistře, řekněte mi co se stalo. Vidím přeludy. Před několika hodinami jsem usnul a..."
"Ne", znovu tak přikrá odpověď. Mistr nebyl ve svém obvyklém šedém šatu a Theron uvažoval, proč se tak sveřepě tváří. Rty sevřené a tenké, plné hněvu. Oči mu planuly. "Poslouchej mne, Therone, vše je skutečnost."
"To není sen? Proklatě, co se děje?"
"Uklidni se, teď není čas na hysterii."
"Ano, pane", Theron se podíval dolů na svého mistra. "Jaké kouzlo způsobilo, že jsme jako duchové?"
"Bláhově jsem se pokoušel získat Drahokam moci. Prozradil jsem ti své úmysly, když jsi byl na cestě do Viborgu."
"Už si vzpomínám, nemohl jsem ale..."
"Vrhl jsem na tebe kouzlo zapomnění, nebyl jsem si jist, zdali bych byl schopen přežit získání Drahokamu moci."
"Odhalil jste kouzlo?", zeptal se The-ron,"nikdy jste mi o tom neřekl."
"Provedl jsem to špatně, když jsem působil kouzlem na drahokam, vesmír explodoval a já byl na rok oslepen."
"Na rok? Spal jsem celý rok?"
"Vůbec ne, byl jsi rozpůlen, stejně jako já. Ale protože jsi nebyl u výbuchu, nebyl jsi vytržen z hmotného světa. Já žiji na rozhraní mezi tímto světem a peklem.
_________________________________________________________________________
"Nemohu se volně pohybovat a proto musíš do podzemí ty a zastavit ho."
"Koho?" Theron měl opět strach jako malé dítě.
"Chaos. Když došlo k explozi, Chaos se ze mne oddělil. On je mé horší já. Ta divoká nekontrolovatelná část, kterou nedokáži vždy ovládnout. Teď je volná a chce se pomstit celému lidstvu. Chce zničit celou civilizaci, poslat každou živou bytost zpět do doby ledové." Čaroděj ukázal na vězení. "Je tam a usiluje o Drahokam. Ovládá sice Plamennou hůl, ale neví, jak se Diamant uvolní. Klíč k záhadě je v laboratoři. Uspořádal jsem si své myšlenky a nyní jedině já znám správně kouzlo."
"Co je třeba udělat, Šedý Pane?"
"Už nikdy mne tak neoslovuj! Změnil jsem jméno, jsem Librasulus - Znovunastolitel pořádku."
"Ano, Librasule", Theron se poklonil.
"Výborně, počítám s tebou, Therone. Musíš být mýma rukama i nohama, očima i mysli. Dokud nebudu mít Plamennou hůl, nemohu vstoupit do podzemí. Od katastrofy mohu být jen na tomto místě, mimo vězení. Chaos musí přebývat uvnitř. Přines mi Plamennou hůl!"
Theron si olízl rty. "Ale jak se tam mám dostat? Jsem nehmotný!"
"Potřebuji tu hůl! Nechápeš? Jen s ni mám sílu vstoupit pod zem a získat zpět Drahokam moci, abych mohl vyhnat Chaos a udržet na Zemi řád."
"Nemohu zde déle zůstat, nyní mne poslouchej. Poslal jsem již do podzemí smrtelníky v domnění, že mohou získat Plamennou hůl. Bohužel zahynuli."
"Všichni?"
"Dobrá stovka! Malá oběť, když hrozí smrt miliónům. Nebyli dost ukáznění. Nedokázali se sjednotit Bojovali mezi sebou, zdržováni hromaděním pokladů. Proto zemřeli. Pán Chaos jich dvacetčty-ři umístil v kryptě, kterou nazval Síní bojovníků. Je to jeho sbírka trofejí. Uvěznil je tam v kouzelných zrcadlech. Jsou zmrzlí, mrtví, a přece ne zcela. Jsou tam jako varování pro ty, kteří by je chtěli následovat. Ty můžeš vstoupit do síně a probudit je. Mám dost sil k tomu, abych ti mohl pomoci, ale jenom čtyřikrát. Můžeš vybírat. Oni tě neuvidí, ale tvá mysl by je měla provést vězením až k holi."
"Já musím rozhodnout, kdo z nich ožije?" zeptal se Theron.
"Můžeš použít jejich duchovní energie, abys z nich vychoval pomocníky podle svých představ. Mohu ti umožnit abys byl toho schopen. Snad ale budeš potřebovat pomocníky spíše chytré než silné."
"To zní příliš fantasticky, pane."
"Povedeš je tak, jako já nyní vedu tebe. Jsou to oni, kdo se musí pohybovat po tomto světě. Stále do něj patři. Běž, Therone, rychle do vězeni a probuď spasitele tohoto světa. Ale vybírej moudře, závisí na tom tvůj osud."
Vtom se sféra rozletěla na tisice kusů. Theron si zakryl obličej a volal, "Jak je mám vybírat, co mám udělat!?"
Když úlomky dopadly na zem, ozval se čaroděj naposledy.
"Jdi do podzemí a podívej se na bojovníky v jejich hrobkách. Nahlédni do jejich duší!"
Theron vedl svou mysl bránou vězení a bloudil chodbami až do Síně bojovníků. Na stěnách hrobky visela zrcadla a v nich zmrzlé tváře. Muži, ženy, trpaslíci, elfové i bytosti, které nikdy dříve nevidčl. Skelné oči ho prosily: Pomoz nám, osvoboď nás! Zastavil se před tváří elfí ženy. Vzpomněl si na Veylu. Už napřáhl ruku, aby se ji dotkl, když jej zastavil bolestný výkřik překvapení...
_________________________________________________________________________
Byl sražen do jámy. Kamení a křičící postavy proletěly kolem a vše dopadlo na jednu hromadu. Dřevěný trám padl na starého muže s bílými vousy. Ten vykřikl a zůstal nehybně ležet. Elfka dopadla na svalnatého mladíka, další muž ležel zasypán drobným kamením.
Theron očekával dopad, ale místo toho se nad celou scénou jen vznášel. Za chvíli si uvědomil, že sleduje dávno minulý děj. Ti čtyři jsou nyní uvězněni v zrcadlech. Bude tedy svědkem jejich smrti. Vousatý muž měl oblečen prorocký plášť, svalnatý barbar byl polonahý. Třetí byl asi zloděj, z jeho kožených váčků se do prachu vysypalo plno šperků. Ale co ta nádherná elfí žena ze zrcadla? Vedle její rozevřené ruky ležela dubová hůlka, znamení hlídačů posvátných hájů.
Po chvíli se stařec pod dřevěným trámem pohnul. "Syro", těžce vzdychl.
Theron polkl naprázdno, když viděl, že oslovená neotvírá oči. Konečně zasténala a otočila hlavu. Uviděla starce a připlazila se k němu. Pokusila se trám odvalit. Její ruce byly slabé a krvácely. "Halku, Alexi, pomozte mi!"
Stařec Nabi se těžce nadechl. "Mapa, upustil jsem ji když jsem padal. Nezlob se, asi je pryč."
"Skvělý, prostě skvělý", mumlal barbar a odtahoval trám. "Nemáš mapu. To nestačilo, že jsi otevřel propadliště?"
"Můžeš se posadit?", zeptala se Syra a začala plakat, když stařec zavrtěl hlavou.
Barbar zavrčel. "Je to čím dál tím lepší, máme tu zraněného vůdce, hysterickou holku a Alex už asi dodejchal."
Strčil loktem do muže v bezvědomí. "Ne, zatím ještě žije, ale kdoví?"
Syra vzdychla."Má těžké zranění?" Zdálo se, že váhá mezi Nabim a Alexem.
"Jak to mám vědět, nejsem kněz", odpověděl Halk a ukázal k prorokovi.
"Halku, máš v sobě tolik citu jako netvor", procedila skrze zuby.
Halk zabručel a plácal Alexe po tváři, "Vstávej, musíme odsud!"
"Nabi, napij se lektvaru", Syrá sáhla do vaku, ale vytáhla jen prázdnou lahvičku. "Připravím něco."
Halk stále pozoroval Alexe. "Kdybys použila svá zaříkadla dřív, vylepšila bys starýmu Nabi mu voči!"
"Skoda, že tě potřebujeme", Syrá sáhla k opasku a sevřela v dlani dýku.
Barbar se vztyčil.
"Poslechni, dítě přírody, já jsem svůj úkol splnil. Už jsem dokázal svou sílu. Jsem jediný v téhle bandě kdo něco dokázal."
Nabi se pokusil o úsměv. "Omlouvám se, Syro, byl jsem příliš bezstarostný. Halk má pravdu, to já jsem otevřel propadliště."
"Klidně lež", řekla Syra, "podivám se na Alexe." Vrávoravě se zvedla.
"Syro, snad jsem v pořádku", ozval se Alex ze země.
"Halk má pravdu", řekl Nabi, "musíme být opatrnější, nikdy nevíme, na co můžeme narazit."
"Našli jsme i některé užitečné věci", řekl Alex.
"Jo, náramky a náhrdelníky. Kdyby ses nestaral o všechny ty věci kolem, nebyl bys teď unavený a mohl bys bojovat." Halk si očistil ruce o bederní pás a hluboce se napil z láhvice. "Bohové, díky za tu pochodeň, bez ní by tu byla tma jako v pytli."
Syra se vrátila k Nabi mu. Něžně ho pohladila. "Dostaneme se odtud, Nabi."
"Všechno to žvanění unavuje. Začneme hledat cestu ven". Halk si klekl a hrabal se v suti. "Kde je můj meč?"
V chodbč se náhle něco změnilo. Theron to pocítil. Jakoby mu někdo přiložil kus ledu na zátylek. Strach jej zaplavil jako chladná řeka. Chtěl varovat, chtěl aby utekli, ale neměl sil. Mohl jen mlčky přihlížet.
"Tady je", zdvihl Halk meč nad hlavu. "Kdybych ještě měl brnění a přilbu, tak jsem nepřemožitelný."
Vtom jakoby zdi dostaly třesavku. Ze stropu se vyvalilo kamení. Syra se vrhla k Nabimu, aby ho chránila svým tělem. Na konci chodby se rozletěly obrovské dveře a prostor za nimi oslnivé vzplanul.
"Vidím ho", zasténal Nabi,"je to Temný Pán! Jsme v nebezpečí, musíte pryč!"
Rachot přešel v hrozivé burácení.
"Utečte!", zachroptěl Nabi.
"Nabi má pravdu", řekl Alex. "Ale budeme potřebovat světlo." Doklopýtal přes sutiny ke zdi a pokoušel se uvolnit pochodeň. "Je moc zaražená!"
"Nebudu utíkat, budu bojovat!" zahřměl Halk a rozběhl se chodbou přímo proti dveřím.
"Zmizte, utečte!" Nabiho hrudník se vzedmul. "Vidím ho přicházet v jeho černé kápi. Utíkejte!"
Syra si olízla rty. Theron věděl, že zůstane chránit starce."Snad ho mohu zastavit, umím přeci čarovat!" Zvedla hůlku a připojila se k ostatním. Držela ji namířenou na dveře: "Matko Mentro, buď mým světlem. Pojď, netvore, zničíme tě!"
"Ne, ne, vy nemůžete!" křičel Theron, třebaže ho nikdo nemohl slyšet. Stejně by bylo příliš pozdě. Světlo postoupilo až ho úplně oslepilo.
Pak všechno zmizelo a Theronovo průsvitné tělo bylo opět před vchodem do podzemního sídla knížete Chaosu.


Zdroj: Excalibur č.4 (1991)

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.